Básně a tvorba našich hostů
Poezie (z řeckého poiésis – tvorba) je básnictví. Poezie je vedle prózy a dramatu základním druhem literatury. Autor toho druhu umění je označován za básníka, resp. básnířku.
Jedná se o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků (rým, rytmus, metrum, obraznost nebo symbolika).
Ve starověku toto slovo znamenalo veškerou literární tvorbu, někdy v období klasicismu získal tento termín nový význam, který označoval dobré dílo - bez ohledu na to, zda bylo psáno veršem či nikoli. Teprve později získal tento termín dnešní význam.
Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, která splňují popsané znaky (např. rituální texty, středověké vědecké texty, některá staroasijská díla, reklamní slogany atp.). Zrovna tak ale existují díla, která nesplňují některé, nebo dokonce i žádné tyto znaky, přesto jsou označována jako poezie – jedná se především o báseň v próze. Přívlastek „poetický“ není jen synonymum pro básnický, ale označuje rovněž povznášející náladu, synonymum pro romantický atd.
Za nejzákladnější poezie lze považovat dělení podle (ne)přítomnosti děje, ve smyslu stěžejního tématu procházejícího celým dílem:
- epická poezie – má děj, např. rytířská poezie,
- lyrická poezie – nemá děj, snaží se vystihnout náladu, motivy, atp.,
- lyricko-epická poezie – děj je potlačen, přesto většinou patrný.
Další možná dělení vycházejí z národních literatur, tematických celků atp., ale tato dělení jsou užívána velmi zřídka.
Zdroj: Wikipedie