Pavel Bobek - Nedělní ráno

Zvonil budík, bylo ráno,
v hlavě  byl kámen snad
 a pod ním tma,
když jsem snídal džbánek piva,
ještě zdálo se,
že divnou příchuť má.

Když jsem spláchl chladnou vodou
 z očí sny a z tváře závoj šedivý,
řek mi pohled pouhý
z okna ven ,
že nedělní je den a lenivý.

Já cítil dál ,že v ústech mám
 chuť cigaret a písní prošlé noci,
tak jsem vyšel ven a
díval se jak slunce nový den
 má ve své moci.
A pak mi vánek poslal vstříc
 tu vůni nedělní ,
co z horkých ploten voní,
a náhle chtěl jsem být zas s tebou,
někde za městem ve stínu jabloní.

®: Já chtěl bych být v nedělní ráno,
v chodníku kvádrem žulovým,
a proč divný smutek mívám,
to snad se nikdy nedovím.
Vždyť snad i smrt je méně vážná,
 než tyhle chvíle nedělní,
kéž mi zvony ranní písní,
na prášek srdce rozmělní.

Šel jsem dál tou vůni ranní
 kolem bílých kočárků
a dětských mašlí,
pak jsem dlouho stál a díval se
 na věci, které svět občas krášlí.
Snad vrátil se mi zrak
 a já se najednou
 zas díval na svět zpříma,
teď už možná tvému štěstí
 lépe rozumím
ač vím že nejsi má.