Wabi Daněk - Rosa na kolejích

Tak jako jazyk stále naráží
na vylomený zub.
Tak se vracím
k svýmu nádraží,
abych šel zas dál.
Přede mnou
stíny se plouží
a nad krajinou krouží
podivnej pták,
pták nebo mrak.

Tak do toho šlápni
ať vidíš kousek světa.
Vzít do dlaní dálku
zase jednou zkus.
Telegrafní dráty
hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý
monotónní blues.
Je ráno, je ráno.
Nohama stíráš rosu na kolejích,
Nohama stíráš rosu na kolejích

Pajda dobře hlídá pocestný,
co se nocí toulaj.
Co si radši počkaj, až se stmí
a pak šlapou dál.
Po kolejích táhnou bosí
a na špagátu nosí
celej svůj dům - deku a rum.

Tak do toho šlápni
ať vidíš kousek světa.
Vzít do dlaně dálku
zase jednou zkus.
Telegrafní dráty
hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý
monotónní blues.
Je ráno, je ráno.
Nohama stíráš rosu na kolejích,
Nohama stíráš rosu na kolejích.