Hluboká nad Vltavou

Kolem poloviny 13. století byl na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou postaven raně gotický hrad. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně český král Václav I. Založení hradu bylo zřejmě namířeno proti rozšiřování hospodářské a politické moci pánů z Růže – Vítkovců - na jihu českého království.

Že hrad patřil zeměpanskému zboží nasvědčuje jeho původní název „Frohnburg“, tedy pánův (panský) hrad. České jméno Hluboká bývá (poněkud nelogicky) odvozováno od umístění na skále nad hlubokým vltavským údolím, nebo od polohy hluboko v lesích, nebo též od velmi hluboké hradní studny.

Brzy po založení se však hrad ocitl v zástavním držení. Kolem roku 1260 jej král Přemysl Otakar II. zastavil Čéčovi z Budějovic, aby výměnou získal pozemek na založení královského města České Budějovice (1265).

Krátce poté však Čéčovi hrad odňal a náhradou mu místo peněz přidělil ves Velíš u Jičína. Po smrti krále Přemysla Otakara II. v roce 1278 získal Hlubokou Záviš z Falkenštějna jako věno své manželky, královny vdovy, Kunhuty.

Záviš z Falkenštejna pocházel z krumlovské větve Vítkovů. Zakladatelem této větve byl Vítek starší z Prčice (1194 – 1236). Otcem Záviše byl Budivoj z Krumlova, Skalice a Sepekova ( 1220 – 1272) a matkou paní Perchta, která svému manželovi porodila, mimo tří dcer, syny Záviše, Vítka, Voka, Budivoje a Henzlina. Bratři vlastnili společně Skalici a Ledenice. Záviš brzo přijal přídomek z Falkenštejna po svém hradu, ležícím v horním Mühlském kraji. Byl celkem třikrát ženat. Jeho první manželka zemřela při porodu dcery, později provdané za Hynka Krušinu z Lichtenburka.

Záviš byl na svou dobu velmi vzdělaný muž rytířského chování, proslulý svými dvorskými básněmi. To zřejmě natolik zaujalo královnu vdovu Kunhutu Haličskou, že ho povolala na své věnné statky na Opavsku, kam se uchýlila před Ottou Braniborským. Záviš se stal Kunhutiným milencem a v roce 1281 se jim narodil syn Jan. ( V předchozím manželství s Přemyslem Otakarem II. měla Kunhuta Haličská čtyři děti – Kunhutu, nar. 1265, Anežku, nar. 1269, Václava, pozdějšího krále Václava II., nar. 1271, a Markétu, nar. před r. 1278).

Po návratu kralevice Václava v roce 1283 se Kunhuta se svým synem smířila a v červnu příštího roku se za Záviše legálně provdala. Záviš tak získal vysoké postavení u dvora a spravoval věnný majetek své manželky Kunhuty, mezi který patřila i Hluboká. Za purkrabího Hluboké jmenoval svého bratra Vítka, který se kolem roku 1285 podle Hluboké psal.

Jako otčím nezletilého Václava II. se Záviš načas stal skutečným vládcem českého království, což nemálo popudilo většinu české šlechty. Když se roku 1287 Záviš oženil potřetí s uherskou princeznou Alžbětou, využila šlechta jeho nepřítomnosti u dvora a intrikami dosáhla Závišova zatčení a obvinění z velezrady. Vítkovci se proti obvinění vzbouřili. Na příkaz krále však nevlastní bratr Mikuláš Opavský (syn Přemysla Otakara II. a Anežky, zvané Palceřík) táhl v čele královských vojsk se zajatým Závišem od jednoho hradu k druhému a pod hrozbou Závišovy smrti vynucoval vzdání se vzbouřené posádky.

Na Hluboké byl purkrabím Závišův bratr Vítek, který této hrozbě neuvěřil. Sedláček uvádí, že král Václav II. sám přijel k Hluboké a žádal Vítka o vydání hradu s tím, že v případě neuposlechnutí vydá Záviše smrti. Když ani tato intervence neuspěla, dal vévoda opavský Záviše 24. srpna 1290 na tzv. Pokutní louce před Hlubokou stít. Aby se prý Záviše kat jako osoby z královské rodiny nedotkl, byla mu sražena hlava ostrým prknem (viz Sedláček, Hrady…. VII.)

Purkrabí Vítek spolu se svým bratrem Vokem, kteří popravě přihlíželi z hradeb Hluboké, později utekli nejdříve do Uher, pak do Polska a jejich majetek byl zabrán. Závišovo tělo bylo vydáno příbuzným a s veškerými poctami pohřbeno v rodové hrobce kláštera Vyšebrodského. Jeho syn Jan (někdy uváděný jako Ješek) vstoupil do řádu německých rytířů, zemřel však ještě jako jinoch někdy kolem roku 1296.