Následné dění
Všichni útočníci byli po činu zadrženi. Ti, kteří byli uvěznění pod rakousko-uherskou jurisdikcí, byli souzeni společně s komplici a členy konspirační sítě, pomocí které byly do Sarajeva doručeny zbraně použité při atentátu. Mehmedbašić byl sice uvězněn v Černé Hoře, bylo mu však později umožněno uprchnout do Srbska, kde se připojil k majoru Tankosićovi, v roce 1916 však byl na základě úplatku vydán úřadům a opět uvězněn.
Zanedlouho po atentátu vypukly v Sarajevu protisrbsky laděné pouliční nepokoje a musely být zklidněny za použití vojenské síly.
Sarajevský tribunál
Rakousko-uherské úřady stíhaly a uvěznily pachatele sarajevského atentátu (kromě Mehmedbasiće, který uprchl do Černé Hory a následně do Srbska) společně s agenty a pomocníky, kteří jim pomáhali s přípravou. Hlavním bodem obžaloby bylo vlastizrádné spiknutí, do kterého byly zapojeny i oficiální srbské kruhy. Sarajevský tribunál se konal od 12. do 23. října, konečné rozsudky byly vyneseny 28. října 1914. Plnoletí pachatelé, jimž hrozil trest smrti, se před tribunálem snažili vykreslit jako nevědomí spolupachatelé činu. Například Vaso Čubrilovič, který organizoval dodávky zbraní pro atentát, vypověděl: „Gavrilo Princip na mě velmi ostře pohlédl a prudce na mě vyjel slovy ,Jestli to chceš teda vědět, víš o našem plánu zavraždit dědice trůnu, takže buď zticha. Jestli nás podrazíš, bude to konec tebe i tvé rodiny.’“
Během výslechů Vaso Čubrilovič začal blíže popisovat svůj strach z fyzické likvidace, který ho měl přinutit ke spolupráci s Principem a Grebežem. Vaso Čubrilovič uvedl, že měl velký strach ze spikleneckých sil stojících za Principem a bál se o život své rodiny. Když byl dotázán, proč se odhodlal riskovat právní postih za svůj čin a nevyužil raději právní ochranu státu, odpověděl: „Měl jsem daleko větší strach z teroru než z práva.“
Bělehradští účastníci atentátu, jimž z důvodu nízkého věku nehrozil trest smrti, se účelově přiznávali a přizpůsobovali své výpovědi u soudu tak, aby jim byl udělen co nejmenší trest. Gavrilo Princip během křížového výslechu vypověděl: „Jsem jugoslávský nacionalista a věřím v myšlenku sjednocení všech jihoslovanských bratrů a vytvoření jejich samostatného, na Rakousku nezávislého státu.“ Když byl poté Gavrilo Princip dotázán na prostředky, jakými by toho chtěl dosáhnout, odpověděl: „Prostřednictvím teroru.“
Konečný verdikt zněl podle Albertiniho následovně: „Soud na základě vyšetřování shledává, že do tohoto zrůdného činu byla zapojena jak Narodna Odbrana, tak i vojenské kruhy Srbského království prostřednictvím tajných agentů.“
Tresty odnětí svobody, smrti a osvobozující rozsudky byly následující:
| Jméno | Fotografie | Trest |
|---|---|---|
| Gavrilo Princip |  |
Trest - 20 let - během věznění zahynul na tuberkulózu, zemřel v Terezíně 28. dubna 1918 (ve věku 23 let) |
| Nedjelko Čabrinović |  |
Trest - 20 let - během věznění zahynul na tuberkulózu, zemřel 23. ledna 1916 (ve věku 30 let) |
| Trifun Grabež |  |
Trest - 20 let |
| Vaso Čubrilović |  |
Trest - 16 let nemohl nad ním být vynesen trest smrti. |
| Cvjetko Popović |  |
Trest - 13 let |
| Lazar Djukić | Trest - 10 let | |
| Danilo Ilić |  |
Smrt oběšením(popraven 3. února 1915) |
| Veljko Čubrilović |  |
Smrt oběšením (popraven 3. února 1915) |
| Nedjo Kerović |
Smrt oběšením; trest zmírněn na 20 let odnětí svobody na základě nařízení císaře František Josef I. |
|
| Mihaijlo Jovanović | Smrt oběšením (popraven 3. února 1915) | |
| Jakov Milović |
Smrt oběšením; trest zmírněn na doživotní odnětí svobody na základě nařízení císaře František Josef I. |
|
| Mitar Kerović | Doživotí | |
| Ivo Kranjcević | Trest - 10 let | |
| Branko Zagorac | Trest - 3 roky | |
| Marko Perin | Trest - 3 roky | |
| Cvijan Stjepanović | Trest - 7 let | |
| Devět dalších obžalovaných | osvobozeno |
Před soudem vyjádřil obviněný Nedjelko Čabrinovič lítost nad spáchanými vraždami a následně po vynesení rozsudku obdržel dopis s odpuštěním od tří dětí, jejichž rodiče během atentátu zahynuli. Gavrilo Prinicip a Nedjelko Čabrinovič během věznění zahynuli na tuberkulózu. Spolupachatelé, jimž v době činu bylo méně než dvacet let, mohli podle tehdejších rakousko-uherských zákonů obdržet maximální trest ve výši 20 let. Gavrilo Princip se tak díky svému věku absolutnímu trestu vyhnul.
Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku a o den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad.
